Tradice, která rozhodně nepatří do skanzenu. Roztocký masopust láká každoročně tisíce lidí

Z původně malé akce, kterou pořádala skupina nadšenců, vyrostl v průběhu let fenomén, který daleko přesahuje hranice Roztok, malebného města vedle Prahy. Každoročně jej navštíví tisíce lidí, hosté se sjíždějí zblízka i zdaleka, aby mohli obdivovat propracované a nápadité masky, užít si nezaměnitelnou atmosféru místa a sami se také zapojit do karnevalového dění. Popularita této akce souvisí také se znovuobjeveným zájmem o folklórní tradice a lidové slavnosti.

 

Co je to vlastně masopust? Jedná se o dobu od Tří králů do Popeleční středy, tedy o období, které přemosťuje Vánoce a Velikonoce. S radovánkami a hodováním jsou spojené především poslední dny masopustu, potom nastává čtyřicetidenní období půstu, kdy se věřící zříkají masa a spirituálně se připravují na Velikonoce. 

První zmínky o masopustu pocházejí již ze 13. století, tradičně jej doprovázela konzumace dobrého jídla a pití: v každém domě se smažily koblihy či boží milosti, na takzvaný tučný čtvrtek byla na stole vepřová pečeně se zelím. Oslavy vrcholily pochůzkami po jednotlivých domácnostech a rejem maškar. U každé chalupy byly maškary odměněny například koblihami, uzeným masem nebo vejci. Samotné maškary se kraj od kraje lišily, někde hrál hlavní roli medvěd s medvědářem, jinde měl centrální úlohu šašek. K dalším nezbytným postavám patřili třeba ras, smrtka, klibna neboli brůna, zvláštní stvoření připomínající koně, velblouda nebo žirafu, nemohly chybět ani zvířata či masky připomínající nejrůznější uniformované osoby. A samozřejmě, čím pitvornější, tím lepší. Celé oslavy pak vyvrcholily večerní veselicí, během které se zakopávala basa na znamení toho, že radovánky skončily a začíná čtyřicet dní půstu.

 

Klasika pro současnost

Z těchto tradic vychází také masopust v Úněticích a Roztokách. Klasiku bere za svou, ale zároveň s ní kreativně pracuje. „Vědomě využíváme staré tradice, které byly funkční, a každý rok se snažíme oživit nějaký další zvyk. Nepřebíráme ale nic bez úprav, nechceme dělat folkloristické slavnosti, snažíme se, aby to fungovalo i dnes. Snažíme se o živý folklor, který jsou schopní žít i mladší a starší lidé. Chceme, aby náš masopust byl současně tradiční i aktuální, “ prozradila dlouholetá organizátorka roztockého masopustu Zuzana Šrůmová v rozhovoru pro Radio Wave.

 

Přes město, úvoz, louky a pole

Průvod se každoročně schází na roztockém zámku, letos bylo masopustní veselí zahájeno naražením masopustního speciálu z nedalekého pivovaru Únětice (tento rok pro maškary a návštěvníky místní sládek uvařil 16° bock). Následuje korunovace královny, kterou se letos stala dvojjediná Alžběta2, tedy Alžběta Tichá a Svobodová. Pak už nic nebrání tomu, aby se průvod vydal na cestu přes město Roztoky, úvoz, louky a pole na mystický Holý Vrch, kde se setkává s průvodem z Únětic a Suchdola. Maškary doprovází lidová muzika, žongléři, akrobaté i loutkáři, návštěvníci si pochutnávají na koblihách, jelitech a dobrém lokálním pivu. Pokud se vám po masopustu stýská, můžete si pomocí našich karnevalových receptů vytvořit jeho atmosféru doma. Vyzkoušejte třeba úžasné borůvkové masopustní koláče od Míšy, autorky blogu Cooking with Šůša.

Slunečné a na únor nezvykle teplé počasí přilákalo v roce 2019 do obce na levém břehu řeky Vltavy několik tisíc zvědavců. Pro promrzlé a ucaprtané maškary se podvečer otevřelo šapitó, ve kterém si mohli užívat hudebních a akrobatických vystoupení, večer se o doprovod k bujaré zábavě starala šestice hudebníků a herců Fekete Seretlek a hodinu před půlnocí roztančil stan východoevropský folklor Baro kalo rata.

Jedním z hlavních lákadel roztockého masopustu jsou již tradičně propracované masky. Na výtvarném řešení maškar, masek a masopustu jako takového se podílejí jak četní umělci, tak i spousta roztockých i mimoroztockých dětí a dospělých.  Zuzana Šrůmová říká o masopustu: „Stmeluje komunitu během celého roku. Pomůže lidem zapojit se do dění a má jednu velkou výhodu. Není to show pro někoho, pro nějaké diváky, je to akce, kam může přijít každý a zapojit se, jak je mu libo. Je to po staletí ověřený způsob slavení a funguje.“ Většina návštěvníků si přináší vlastní krásné a originální masky, ti, kteří žádnou nemají, si ji mohou od organizátorů vypůjčit.

 

Královna a Smrtka

Průvod maškar vede Královna, mladá dívka, která pro daný rok převezme vládu nad průvodem a městem. Až na Holý vrch ji veze Klibna, stvoření mezi kobylou a žirafou, které je při vyvrcholení průvodu popraveno, aby její síla pomohla všem dožít se dalšího Masopustu. Nemůže chybět ani neodmyslitelný Medvěd s Medvědářem, masopustními celebritami a zároveň také nejstaršími maskami jsou Smrtka a vyzáblý Půst. Jejich protiváhu tvoří Kohout a jeho družina. Ti probírají Klibnu zpátky k životu. Výčet atraktivních masek je dlouhý, zmiňme možná ještě chůdařskou skupinu Sedmi smrtí, rozpustilé Opice nebo Vometačky, skupinu dívek s košťaty, které tvoří čelo průvodu, vytvářejí místo pro Královnu a její družinu a metou z cesty vše zlé.

 

Jako kdybychom nevědomky narazili na pramen

Obliba roztockého masopustu může souviset i se znovuobjeveným zájmem a folklórní slavnosti, který se v západní Evropě projevuje už několik desetiletí, u nás se ale jedná o novější věc, spojenou s potlačováním podobných tradicí za minulého režimu. Současníky masopust oslovuje možností znovu získat pocit vzájemnosti a komunity, od které se v současné individualizované době odtrháváme, a podle italského antropologa Alessandra Testy, který lidové slavnosti studoval v Česku i na Slovensku, také možností si znovu podmanit veřejný prostor, který především ve městech ustupuje komerčním zájmům.

„Masopust, jeho přípravy, organizace, vyvrcholení a veškeré jeho dění je něco, co nás těžko popsatelným způsobem spojuje. Je to věc, která vyrůstá z kořenů tradic a historie a my v ní kráčíme přítomností do budoucnosti – a tím tvoříme kořeny své. Každý Medvěd, každá Smrt jdou ve stopách generací Medvědů a Smrtí a jejich tanec na Holém vrchu, místem se snad nejstarším osídlením v Čechách, to završí. Má to zvláštní sílu – jako kdybychom nevědomky narazili na pramen nebo se napojili na něco prastarého, co putuje s námi,“ píší organizátoři.

 

Foto: Sdružení Roztoč, fotograf Vít Švajcr